Adjei: Na Roudnici vzpomínám rád

Časy, kdy se fotbalisté A týmu SK Roudnice nad Labem pohybovali v republikových soutěžích, jsou bohužel minulostí, ač ne tak vzdálenou (naposledy 13. místo v ČFL v sezoně 2013/2014). Hráčů, kteří si v modrobílém dresu třetí nejvyšší soutěž zahráli, je tak dost. A někteří z nich se Pod lipou objevují trochu nečekaně i nyní. Třeba jako Kwame Eric Adjei (12. 9. 1984, Ghana). Ten je aktuálně asistentem u starších dorostenců FK Meteor Praha VIII, tedy u týmu, který absolvuje v Roudnici soustředění.

Bývalý defenzivní štít SKR (2010 - 2011) si zahrál i nejvyšší soutěž, kde nastoupil k 6 zápasům. V  lize debutoval v sezoně 2008/2009. S fotbalem začínal doma v týmech Ever Green, Okyeman Arsalah, Supreme či Tema. Dále působil v italském San Gennaro Calcio a rakouském Hartbergu. Tam si ho vyhlédli druholigoví Bohemians Praha, s nimiž vybojoval postup. V Česku už zapustil kořeny a působil v mnoha klubech - např. v Jirnech, Voticích, Chomutově, Unionu 2013, Benešově, Lhotě, Třeboradicích či právě v Roudnici. A jak vzpomíná na působení pod Řípem?

„Klukům jsem říkal, že jsem tady před lety hrál. A vzpomínám na to opravdu rád. Byli tady výborní fotbalisti i skvělá parta a lidi kolem. Hrál jsem tady asi sezonu a půl na pozici šestky a na stoperu. Tehdy nás vedl trenér Marian Řízek.

Zahrál sis tady divizi, poté i ČFL.

Dařilo se mi, bylo to pěkné období v mé kariéře. Hned v prvním zápase jsem bez tréninku naskočil a dal dva góly. To byl skvělý začátek.

Jak ses vlastně dostal do Roudnice?

Hrál jsem na Střížkově, ale měl jsem nějaké problémy s kolenem a už jsem do toho nenaskočil. Zavolal mi Vašek Hrdlička, jestli bych nešel pomoc do Roudnice. A já šel. A nelitoval jsem.

Kde jsi všude působil?

Říkám, že jsem hrál všude. Bylo toho opravdu hodně. Byl jsem i v Ománu, ale vrátil jsem se do Čech. 

Proti Roudnici jsi mohl nastoupit v I. A třídě za Modrou. Byl jsi tady? Já si tě nevybavuji.

Tam jsem byl asi jen dva zápasy, tady jsem nehrál.

Naposledy jsem tě objevil na soupisce TJ AVIA Čakovice v 7. lize. Jak se daří?

Jde to. Měl jsme nějaké jiné nabídky, ale ty jsem odmítl, protože pro mě je teď nejdůležitější příprava mladých kluků. Já sám stíhám jeden svůj trénink týdně a o víkendu zápas, pokud to tedy nekoliduje s utkáním svěřenců. 

Jak dlouho už jsi na Meteoru?

Dva a půl roku. Začínal jsem u U7, pak přešel k U9, U16 a teď jsem asistentem u U19.

Baví tě to hodně?

Určitě ano. Myslím, že už mám toho docela dost za sebou a klukům můžu předávat nějaké zkušenosti, opravovat chyby a učit je, jak se zachovat v určitých situacích příště.

Vedeš ke sportu i potomky? Rodinu už jsi tady měl tenkrát.

Mám čtyři kluky, někteří sportují. Kofi je tady na soustředění, mladší Edwin hraje teď basket a je na nároďáku U15. Celou dobu mě hodně podporovala a podporuje manželka. Ta předtím nevynechala žádný zápas, kde jsem nastoupil. A teď je to stejné u kluků. Buď fandí na fotbale nebo je na basketu.