Roudnice nabídla soupeři výhru, ten rád přijal

A to to přitom začalo z domácího pohledu tak pohodově. Přivítali jsme, jak se sluší a patří, chlebem a solí (a sklenkou sektu) předsedu hostujícího týmu, postěžovali na prohnilost současného světa, popřáli si navzájem mnoho úspěchů a čekali, že prolomíme nepříznivou sérii. Naposledy jsme totiž v mistrovských duelech bodovali s nedalekým soupeřem ještě v sezoně 2017 - 2018 v I. B třídě.

A už v osmé minutě našel Melichar z pravé strany do vápna nabíhajícího Klimenta, ten se dostal před obránce, ale trefil po teči gólmana jen břevno a k dorážce už se po včasném zákroku Jelínka nedostal. Ve 24. pak neměl hostující brankář problém s přízemní střelou nejlepšího roudnického střelce, který z dvacítky neudělil míči potřebnou razanci. Dobrou příležitost si v prvním poločase vypracovaly i Dušníky, z levé strany odcentroval bez větších problémů Kühn a domácí mohli být rádi, že se neobsazený T. Kokeš hlavou z šesti metrů netrefil mezi tyče.

V 58. minut už se Dušníky dočkaly, Řezníček vybojoval na vlastní polovině míč, který se štěstím i díky odrazu domácích udržel, narazil si s T. Kokešem a svůj nájezd pak zakončil gólově - 1:0. Domácí se pak sice snažili, navíc po vyloučení L. Kokeše hráli přesilovku, ovšem kromě pár závarů a nadějných možností Škody (92.), Brůži (70.) a břevna Klimenta (83.), si už nic opravdu nebezpečného nevytvořili. Bylo to zkrátka, slovy jednoho z bývalých trenérů: „Jako by ji chtěl, ale neměl čím.“

To hosté byli přímočařejší. Asi ještě dnes se jejich stoper Jirka Šimral diví, jak mohl v 72. minutě z vlastního vápna projít až do zakončení bez toho, aby s ním šel na jeho cestě kdokoliv alespoň do souboje - 2:0. V závěru (87.) unikl ještě po levé straně Kühn, kterého střelu nadvakrát zkrotil Holub. Ten ale v nastavení inkasoval potřetí, když laxní ztrátu po rozehrání potrestali hosté brejkem Řezníčka – 0:3.