Trenér Janeček slíbil láhev šampusu

„Hráli jsme proti rychlému, důraznému a agresivnímu soupeři. V první půli se šance střídaly. Měli jsme brzy gólovku, bohužel jsme ji nevyužili. Pak jsme udělali hloupou chybu a soupeř šel z penalty do vedení, ale herní vůlí, trpělivostí jsme se propracovali k vyrovnání a pak i ke druhé brance. Myslím, že druhý poločas už byl v naší režii. Když domácí prohrávali, snažili se jen nakopávat a hrát na náhodu. Když jsme nedali za stavu 2:1 penaltu, říkal jsem si, že by se nám to mohlo vymstít. Naštěstí se to nestalo. První zápas na horké půdě Domažlic a výhra – jsem tedy spokojený. Zastavím se i u Michala Doležala, pro kterého to byl vlastně první soutěžní zápas za nás. Je natolik zkušený, že neměl problém. Týmu pomáhají jeho přesné centry, přihrávky, komunikace se spoluhráči. Jsem rád, že takového hráče v mančaftu mám.   

Už jsem o tom hovořil, domácí měli agresivní, menší útočníky s nižším těžištěm, kteří se proti našim urostlejším stoperům mohli prosazovat. A pak, pokud nemám míč, nemůžu jít ve vápně do skluzu. Ale ten útočník to udělal šikovně, byl tam dřív. To se prostě stává.

Za dobu, co trénuji, ne. Navíc to bylo v takto vypjatém utkání venku.

Jako první měl kopat Šilhan, ale na něho byla ta penalta, takže šel jako druhý určený Kratochvíl. Před druhým pokutovým kopem si Šilhan věřil. Bohužel to bylo jen břevno. Byla to zkrátka shoda náhod. Ale jsem rád, že mančaft šel cílevědomě za vítězstvím, věřil si. Stmelil nás ten Meteor, kde jsme v poháru vypadli na penalty.

Místo Medka hrál Kučera a odvedl výborný výkon. Místo Vobořila nastoupil Brandejs, u kterého jsme se rozhodovali. Ale hrál zodpovědně. Tihle kluci mi zamotali hlavu.

Jasně. Prohráli jsme tady 5:1, byl to pro nás takový nešťastný zápas, kdy jsme mohli dát dva góly, byli jsme útoční, na druhou stranu jsme dostávali branky z brejků a po hrubých chybách našeho gólmana. Ale současné roudnické mužstvo je tak kompaktní, že nemělo slabinu na žádné straně. Máme docela široký kádr, takže i přes zranění jsem to dokázali zacelit tak, že to nebylo v podstatě znát.

Sváti Habance, což je kamarád, se kterým jsem hrál ještě v Teplicích, si vážím i za to, co v Ústí udělal. Ale jak říkám, slabší se vždycky vyhecuje víc na toho silnějšího. Nám se to povedlo a vyhráli jsme 1:0. To se stává. Ale jsme pokorní, jdeme zápas od zápasu. To, že jsme vyhráli v Domažlicích neznamená, že teď porazíme Kladno 5:0. To vůbec ne. Musíme hrát stále stejně. Tedy trpělivě, stavět na kondici.      

To tedy nevím. Ale jestli to vyjde, tak vám sem pošlu lahev šampusu.